ENSO= EL NIŇO?

 

    Za jev El Niňo jsou nesprávně považovány všechny jevy vyskytující se v Tichém oceánu a atmosféře nad ním i jinde a vymykající se běžným charakteristikám klimatu oblasti. Termín El Niňo (v překladu „jezulátko“) ovšem představuje oteplení vody ve střední a východní části Tichého oceánu. Pro označení všech efektů, které jsou s El Niňo spojeny byl zaveden termín ENSO (El Niňo / Southern Oscilation). Rozumí se tím celá vlna v kolísání teploty oceánu a atmosféry.

    Pozorujeme dvě fáze ENSO – teplou a studenou. Tyto fáze ovlivňují tzv. „normální“ stav oceánu a atmosféry. „Normální“ stav pozorujeme, když  pasáty vanou rychlostí 5-10 m*s-1 na severní polokouli  od severovýchodu na jihozápad, na jižní od jihovýchodu k severozápadu, tj. od subtropických tlakových maxim do rovníkového pásma nízkého tlaku vzduchu. Tyto pasáty  hrnou teplou povrchovou vodu oceánu od pobřeží Jižní Ameriky směrem na západ. Teplota povrchové vody v oblasti Nové Guiney je o  8° C vyšší než u pobřeží Ekvádoru. Tento rozdíl je totiž podporován výstupem chladné vody z hlubších částí oceánu při jihoamerickém pobřeží, tzv. upwellingem. Nad teplým oceánem v Tichomořské oblasti dochází k silné konvekci a tím tvorbě tlakové níže v níž se formují časté bouřky a déšť. Naopak u jihoamerického pobřeží, kde se díky tvorbě ochlazování vzduchu o studený oceán formuje tlaková výše. Tato cirkulace atmosféry bývá označována jako Walkerova cirkulace.

    Rozvoj teplé fáze ENSO většinou nastává v nepravidelných intervalech jednou za 2-7 let. Tato fáze je právě nazývána „EL Niňem“.  Zeslábnutím nebo obrácením pasátů se teplá povrchová voda dostává více k východu v podobě tzv. Kelvinovy vlny. Upwelling slábne až ustává. Díky rychlé reakci atmosféry na změny teploty vody v oceánu se nad Indonésií vniká oblast vysokého tlaku vzduchu a tlaková níže se posunuje spolu s teplou vodou k východu. Cirkulaci atmosféry ovlivněné změnou rozložení izoklin nazýváme anomální Walkerova cirkulace. Vzestupný proud vzduchu se tak rozvíjí nad Centrálním a Východním Pacifikem, kde dochází ke zvýšené konvekci a formování tlakové níže která má za následek častý déšť a bouřky. Sestupné proudy vzduchu pozorujeme ve východní Americe a západním Pacifiku, čímž jsou srážkové úhrny v bodě trvání teplé fáze ENSO výrazně chudší.

    Posunutí nejteplejší oceánské vody na východ vyvolává velké změny v celé všeobecné cirkulaci atmosféry, a tak ovlivňuje počasí i nad velmi vzdálenými oblastmi od Pacifiku.  

    Teplou fázi může následovat studená fáze. Nastává tak v době, kdy se voda ve východním Pacifiku ochladí pod průměrné hodnoty a výrazněji se tak projevuje tzv. „normální“ stav. Tento jev nazýváme „La Niňem“.

     Celý mechanismus, který je složen z prakticky nezpožděných kladných zpětných vazeb (rychlá reakce atmosféry na změny v oceánu), následovaných časově zpožděnými zápornými zpětnými vazbami (relativně pomalá reakce oceánu na změny v atmosféře, přizpůsobování oceánu, přerozdělování hloubky termokliny), je znám jako tzv. stochastický oscilátor se zpožděnou zpětnou vazbou. Nepravidelnosti v periodicitě celého jevu a v délce trvání jeho jednotlivých epizod pak lze přičíst působení náhodných složek na celý systém a jeho zpětné vazby.

 

  Použitá literatura:

 http://www.pmel.noaa.gov/tao/elnino/nino-home.html

Brázdil R.: Geografické rozhledy, El Niňo a Jižní oscilace k sobě patří jako k ohni kouř. Orbis Pictus

http://www.coaps.fsu.edu/